Koně, ovce, traktory, seno, oves, brambory.

Dominika Baranová

Ženy v dostihovém sportu

jeden ze stále častějších úspěchů žen v překážkových dostizích (závodiště Pardubice)

Dostihy v České republice celkově mají i přes dlouhodobý nedostatek financí stále ještě poměrně dobrou úroveň, ale v posledních asi 20 letech došlo k postupnému rušení některých regionálních menších závodišť (Hluboká n. Vlt., Světlá Hora, Benešov) i snižování počtů dostihů za 1 sezónu. Když se navíc podíváme na rovinové dostihy například ve Velké Chuchli, tak je tam v porovnání s minulostí jen něco přes polovinu dostihových dnů. Rovněž ubývá opravdu dobrých překážkových žokejů, protože ti ze starší a střední generace postupně končí a mladí je už nějaký čas nestačí postupně kvalitně nahrazovat.

Povzbudivé ale je, že v ČR mívá často více než 50 % startujících koní v rovinových dostizích v sedle ženy a také v překážkových dostizích se v posledních letech objevují ženy čím dál více. Jde převážně o schopné a perspektivní jezdkyně a většina z nich to zvládá opravdu velmi dobře. I díky nim dostihy v ČR zatím pokračují na dobré úrovni. V dostihově vyspělém zahraničí se úspěšné ženy objevují již delší dobu. V tradičních evropských dostihových zemích (Británie, Irsko, Francie) jsou ženy výrazně úspěšné i v překážkových dostizích, např. v Irsku Rachael Blackmore (700 vítězství včetně Velké národní v Aintree a Cheltenham Gold Cup), v Británii má výborné výsledky Gina Andrews (350 vítězství a úspěšná účast v mnoha prestižních steeplechase světa). Ženy u koní si tedy rozhodně zaslouží příležitosti, protože mnohé (většina) to dělají velmi dobře.

Pravda je ta, že nebýt žen se zápalem ke koním, které mají celkově k přírodě a zvířatům blíže, byl by dostihový provoz zejména v Čechách brzy v problémech. Je to dáno i tím, že muži v současnosti obecně nemají zájem aktivně provozovat tento sport, ať už z důvodu jiných životních lákadel dnešní doby, ale také kvůli tomu, že populace je čím dál vyšší a tak při výšce 180 cm a více nelze udržet váhu vhodnou pro dostihy. Je velmi pravděpodobné, že budoucnost v dostizích patří ženám. Již v dávné minulosti na překážkách kromě Laty Brandisové (vítězka Velké pardubické 1937) zde byly známé zejména paní Eva Palyzová (2x druhá ve Velké pardubické a později velmi úspěšná trenérka a dostihová ikona Lysé nad Labem), Lucie Baluchová (3. místo ve Velké pardubické 1997) a Martina Růžičková (mj. mnohonásobná účastnice Velké pardubické a trenérka vítěze VP v roce 2016 Charme Looka a v posledních letech trenérka úspěšného nadějného Sexy Lorda).

V současné době se v překážkových dostizích jako jezdkyně nadějně prosazují Dominika Baranová, Lenka Neprašová, Tereza Polesná a Tereza Podráská.

Pro mně je jednoznačná volba do překážkových dostihů Dominika Baranová. Nebál bych se ji svěřit koně i do největších dostihů. Potřebuje dostat šanci, aby měla možnost ukázat, co všechno umí. Jezdí velmi dobře i rovinové dostihy.

Dominika Baranová

(spolehlivé výkony v dostizích v Pardubicích)

umístění v Pardubicích ve všech 3 náročných překážkových dostizích během 1 odpoledne je vynikající výkon

Rozhovor s Dominikou Baranovou je zde

V rovinových dostizích je úspěšná Sabina Mokrošová.

Sabina Mokrošová

 od roku 2020 udělala výrazný posun

Sabina je od 26.5.2024 držitelkou českého rekordu v dostihu na 1 km časem 0:57.05 min.

(přesněji řečeno kůň, na kterém dostih absolvovala)

Rozhovor se Sabinou je mj. zde

Dostihový kůň má určitě právo na co nejlepší život. Ténink koně má být vždy úměrný jeho schopnostem a tak není dobré honit koně nadoraz s cílem získávat slávu za každou cenu. Pro většinu koní není vhodné, aby startovali ve Velké pardubické a podobných extrémních dostizích. Koní, kteří mají schopnosti zvládat těžké dostihy nejvyšší kategorie na vzdálenost 5 km a delší, je jen omezený počet a těch, kteří dlouhodobě zvládají dostihy na 6 km a více, je ještě méně. Měli bychom mít na paměti, že lepší je dělat vše na dobrý pocit, bez zbytečných tlaků a mít všestrannější systém tréninků. Koně i lidi okolo nich by to mělo především bavit a neměl by se z toho nikdy dělat dril tzv "na krev". To však neznamená pracovat málo, protože trénink má být kvalitní a do překážkových dostihů je nutná jak velmi dobrá skoková příprava, tak i rychlostní vytrvalost. Každému, kdo se podílí na tréninku dostihového koně by mělo být jasné, že se jedná především o zábavu a sport a nelze mít jako zásadní preferenci jen peníze za výhry a slávu. Samozřejmé je, že peníze z případných výher jdou zpět do koní a pokud vůbec kdy něco zbyde, zaslouží si to především ti, co s koňmi nejvíc pracují.

Další povídání o koních je mimo jiné zde