Dostihový sport v ČR
Dostihový sport v ČR bojuje s nedostatkem financí.
Francie, Anglie nebo Irsko - země, kde dostihoví fanoušci uživí prosázenými penězi téměř celý sport, ve kterém bojují o triumfy žokejové v sedlech čtyřnohých atletů. Vsadit si na svého oblíbeného koně je tradiční zábavou i pro návštěvníky českých závodišť, ale i kvůli odlišnému způsobu financování jsou tady dostihy spíš chudým sportem.
... nejen s tímto souvisí otázka na koňaře :
Uvažoval jsi někdy o tréninku dostihových koní jinak, než to dělat jen jako zábavu ?
Neuvažoval, protože dostihový sport je v České republice okrajový a tak se potýká téměř odjakživa s nedostatkem financí. Do budoucna to nevidím vůbec optimisticky. Místní patrioti význam českých dostihů přeceňují, ale ve skutečnosti se zde jedná o málo významný sport.
Já už v současnosti ani neplánuji aktivní účast v dostizích v České republice, protože mi zdejší dostihový provoz přestal vyhovovat už cca před 20 léty. Pravda je ta, že třeba mezi roky 2006 a 2021 jsem to 15 let vůbec nedělal, s výjimkou několika návštěv do roka na dostizích nebo u kamarádů koňařů. Měl jsem k tomu ale své docela závažné důvody. Zejména v roli majitele jsem se totiž v letech 1996 - 2006 setkal s několika nesolidnostmi od profesionálů jak přímo v českém dostihovém provozu, tak i od lidí z branže koňařů mimo dostihy. Pak jsem se rozhodl si od všeho odpočinout a nějak se to protáhlo na již zmíněných 15 let. Od té doby můj zájem směřuje převážně do zahraničí. K trénování bych ještě doplnil zajímavou skutečnost, že v posledních letech v ČR nemají ani někteří opravdu renomovaní trenéři (např. Wroblewski nebo Olehla - oba trenéři mimo jiné vítězů Velké pardubické), už několik let odpovídající klientelu z řad majitelů koní v ČR. Český dostihový provoz je totiž specifický* a k tomu má ve srovnání třeba s Irskem, Francií, Británií, jen velmi malý potenciál. Kromě několika výjimek je zdejší dostihové dění převážně závislé na nadšencích, kteří to mnohdy dělají ve svém volnu nebo s nízkými výdělky. Rovněž peníze, o které se tady běhá v dostizích, velmi zaostávají za západní Evropou. Příkladem je i nejvíce dotovaný dostih, Velká pardubická s celkově 5 mil. Kč, což je cca 200 tis. Euro. Jenže například v Británii, Francii, Irsku a třeba taky v Itálii, se běhají překážkové dostihy o mnohem větší prémie za výhry (Velká národní v Anglii o 1,1 mil. GBP, Velká cena Paříže na 6 km o 900 tis. Euro, Irská národní na 5,8 km o 500 tis. Euro, Gran Premio v Meranu na 5 km o 250 tis. euro). Mojí roli vidím už jen v pomoci s přípravou koní rodinných a blízkých známých. A pokud by mně něco ještě lákalo, tak bych případně zkusil poskytnout podporu a zázemí někomu ze zahraničí, kdo by měl zájem v českých dostizích startovat. O profesionální působnosti v tomto oboru jsem ale nikdy ani neuvažoval, protože jsem nevěřil, že by to zde mohlo být jako hlavní činnost realizovatelné. Dostihy v ČR vnímám spíš v postupném útlumu, ubývá závodišť i počty dostihů, budoucnost tedy nevidím ideálně. V některých zemích EU, jako jsou Rakousko nebo Řecko, dostihový sport už skončil úplně. Mým cílem tak nejsou dostihy v ČR, ani v Pardubicích. Nejsem v tomto patriot, když vidím, že to není lákavé ani výhodné, snad je to schopen někdo chápat. Když už, tak mně zajímají některé zahraniční dostihy, třeba ve Wroclavi, Meranu, zajímavé jsou dostihy Crystal Cup série. Zpravidla se tam běhá o dobré peníze a je možné se podívat do zajímavých míst. Nechtěl bych to dělat jinak, než jen jako hobby, tedy bavit se na pohodu. Umím si ale představit, že místo trávení času u koní jsem někde na volném moři na jachtě. Další moje představa je, že žiju v Německu a pracuju tam na železnici a ve volném čase pak cestuji po tamních přístavech u Baltu a trajekty do severských zemí. To vše by se mi bývalo splnilo, kdybych se v životě mimo oboru zemědělství vyhnul i svému počínání u koní.
Pokud mám možnost ovlivnit trénink, tak rozhodně nejsem zastánce toho, honit dostihové koně nadoraz s cílem získávat slávu za každou cenu. Určitě chci, aby tréninky byly rozmanité a koně i lidi okolo nich to především bavilo. Když se pak něco občas povede v lepším dostihu, je to taková ta třešnička na dortu.
Celý rozhovor je na odkazu zde
* Reálný a nezaujatý pohled na dostihový sport v Čechách popisuje výstižně jeden velmi zkušený trenér zde.
K situaci se níže ve videu vyjadřuje i pan Dr. Ing. Charvát, prezident Jockey clubu ČR a mnoho let významný a úspěšný podporovatel dostihového sportu:
--------------------------------------------------------------
Videa (nejen) z dostihů:
