Konvenční vs. ekologické zemědělství
Konvenční zemědělství
Konvenční zemědělství je obecně rozšířený název pro systém hospodaření převládajícív průmyslově vyspělých zemích. Je charakteristický vyšší intenzitou hospodaření i použitím vyšších energetických a materiálových vstupů za účelem maximalizace produkce resp.momentálního ekonomického efektu. Významnými intenzifikačními faktory jsou koncentrace (zvyšování hustoty produkčních organismů v čase a prostoru), vysoký stupeň mechanizace až automatizace technologických postupů, intenzivní využití dodatkových chemických vstupů, energií iinformací. Vnějším projevem intenzivního agroekosystému je vysoký stupeň urbanizace krajiny (potlačení přirozené vegetace, ostré ohraničení pozemků, množství zastavěných ploch apod.). Na úrovni pole je typickým rysem uniformita porostu, velmi nízká biodiverzita způsobená pěstováním monokultur, neschopnost autoregulace, často nízká adaptace k prostředí, trvalé narušování půdního prostředí a nutnost regulace dalšími materiálovými a energetickými vstupy.
Trvale udržitelné zemědělství
Od konce druhé světové války došlo k dramatické změně zemědělství. Díky novým technologiím, mechanizaci, zvýšenému množství aplikovaných chemických látek, specializaci a vládních politik podporujících maximalizaci produkce, produkce potravin a dalších zemědělských produktů výrazně vzrostla. A to všechno s nižším počtem zemědělců a nižšími nároky na práci. Změny v poválečném období přinesly mj. scelování pozemků a snahy o uplatnění velkovýroby i v rámci horských oblastí. I když měly tyto změny množství pozitivních efektů, měly také vysokou cenu. Podepsaly se na snížení úrodnosti půdy, kontaminaci vodních zdrojů, úbytku rodinných farem, nárůstu nákladů na produkci a v neposlední řadě měly negativní dopad na venkovské komunity. Zejména v druhé polovině 20. století došlo ke změně typické mozaikovité krajiny na krajinu až průmyslovou.
Tyto negativní dopady jsou čím dál tím výraznější, proto se v posledních dvou desetiletích intenzivněji objevuje volání po výrazné úpravě způsobu hospodaření, který by dokázal naplnit potřeby současné generace, aniž by ohrozil uspokojení potřeb generací následujících nebo se uskutečňoval na úkor jiných národů. Takové hospodaření by nemělo ohrožovat podstatu přirozené funkce ekosystémů a přirozených zdrojů přírody, snižovat biologickou rozmanitost přírody a překračovat samočisticí kapacitu přírodního prostředí. Tyto principy jsou základem filozofie trvale udržitelného rozvoje (TUR). Primární význam pro TUR má nepřetěžování ekologického potenciálu planety (samočištění, recyklace, tvorba obnovitelných zdrojů). Ekonomickou funkci, to znamená výrobu zboží a služeb, které přímo nebo nepřímo podporují vytvoření zemědělského povolání. Sociální funkci, která je spojena s hospodařením s půdou, v tomto ohledu podporuje zemědělce a ukazuje cenu zemědělství jako speciálního kulturního dědictví.
Ekologickou funkci, která je vyjádřena zachováváním životního prostředí a zemědělské krajiny. Cílem trvale udržitelného zemědělství je:
- zamezit další degradaci půdy a dlouhodobě udržet, případně zlepšit její úrodnost,
- zamezit znečišťování povrchových a podzemních vod, udržet dostatek vody v krajině,
- omezit závislost zemědělství na neobnovitelných zdrojích energie, efektivně využívat místní a úspěšně diverzifikované genetické zdroje a zachovat jejichrozmanitost pro budoucnost,
- uchovat přírodní a přírodě blízké ekosystémy a jejich druhovou diverzitu ve venkovské krajině.
Ekologické principy:
- Podpora druhové pestrosti a ochrana vzácných přirozených stanovišť a přírodních útvarů.
- Maximální využití obnovitelných zdrojů a recyklace, využívání místních zdrojů.
- Minimalizace znečištění a odpadů.
- Pěstování geneticky manipulovaných organismů (GMO) není povoleno
zdroj a více zde: https://cit.vfu.cz/ivbp/wp-content/uploads/2011/07/Charakteristika_zemedelstvi.pdf
