Koně, ovce, traktory, seno, oves, brambory.

Vzpomínka na Mílu Plačka, dobrého jezdce i člověka

Miloslav Plaček (*1948) žil v Lysé nad Labem a pracoval v tehdejší Šlechtitelské stanici Lysá nad Labem (později spadající pod n.p. Sempra) jako opravář zemědělských strojů. Po práci se každý den včetně všech sobot, nedělí a svátků s nadšením věnoval tréninku několika dostihových koní patřících tamnímu podniku. Koně byli připravováni převážně na překážkové dostihy steeplechase a "Míla" Plaček vše okolo nich dělal jako amatér a nadšnec, tzn. bez jakéhokoli nároku na odměnu. Největší rozkvět dostihové stáje ŠS (Sempra) Lysá nad Labem byl zaznamenán od roku 1975 do roku 1981. Pak už to šlo postupně čím dál více do útlumu až k výsledkovým nezdarům. Malou, avšak dostihové veřejnosti známou stáj s bílým dresem,  dvěma zelenými švy a znakem tulipánu vlevo na prsou, nápisem "Sempra" na zádech a zelenou čapkou, postupně reprezentovali  koně, z nichž vynikal jedině Dolar (velmi dobrý steepler i s účastí ve VP 1981). Koně byli připravovaní v amatérských podmínkách bez ideálního zázemí, pouze na louce mezi Lysou nad Labem a Stratovem. Občasná skoková průprava probíhala o některých  víkendech na závodišti v Lysé nad Labem, kam se muselo jet na koních přes celé město i částečně po silnicích v normálním provozu. Jak je vidět, příprava probíhala ve skromných podmínkách, o to víc bylo potřeba nadšení a zápalu pro věc. Mělo to zpočátku své kouzlo, protože koně Deska a Dolar stáje ŠS Lysá nad Labem, navzdory přípravě tzv. "na koleně", se občas úspěšně umístili v konkurenci koní chystaných v profesionálních podmínkách bývalého PP Kladruby, PP Šamorín, JZD Slušovice, PP Albertovec a dalších. Na začátku historie stáje byly v dostizích vidět zejména plnokrevné klisny Dýmka a Deska, později nadějný temperamentní hřebec, tm. hnědák Dolar, který byl obdarován mimořádnými skokovými schopnostmi. Dolar byl synem  Dýmky a tedy pocházel z vlastního chovu stáje reprezentující podnik s názvem "Šlechtitelská stanice Lysá nad Labem". Měl na svém kontě i několik vítězství v překážkových dostizíc, mj. v rámcovém dostihu v Pardubicích. Míla Plaček byl i díky němu šampionem amatérských jezdců v dnes již dávných dobách. Později byl Dolar následován ještě polokrevnými Důvěrou, Daktarim a plnokrevníky Dyanitem a Drakénou, postupně odchovanými rovněž ve stejné stáji.  Všichni tito koně už ale bohužel byli špatní a tak nebyli pro dostihy vhodní, takže ani jeden z nich nikdy výsledkově nic nedokázal. Upřímně řečeno, většinou nedokázali ani dokončit lehčí překážkový dostih. V poslední fázi provozu stáje v pol. 80. let min. století stáj reprezentoval neuváženě koupený a těžko ovladatelný hřebec Horizont (Veronal - Hůrka) a spělo to celkově k výsledkovým fiaskům. Kde se stala tehdy chyba, je těžké hodnotit a ani mi to nepřísluší, nejspíš nebyly už finance a trpělivost vedení. Ve finále to šlo zkrátka celé postupně doslova "do kopru".
Největších úspěchů  tedy dosáhl již zmíněný Dolar (Corvet - Dýmka),  který dokázal zvítězit nebo se umístit na předních místech v několika provinčních dostizích steeplechase (v začátcích i v proutěných překážkách) v Lysé nad Labem i na jiných závodištích a postupně se začátkem 80.let min. století propracoval až mezi velmi dobré steeplery v tehdejším Československu, kteří měli ambice na start ve slavné Velké pardubické.  Dolar s Mílou Plačkem, svým trenérem i jezdcem v jedné osobě, se několikrát dokázal umístit mezi prvními pěti umístěnými koňmi v těžkých kvalifikačních dostizích, které byly podmínkou pro start ve Velké pardubické.

Mnoho let nezdolného nadšenectví a hlavně snahy a dřiny Míly Plačka bylo korunováno v říjnu 1981 startem v nesmírně obtížném ročníku Velké pardubické.  Toho roku se sešla opravdu velmi silná konkurence kvalitních koní, ať už to byl slavný Sagar z PP Kladruby n.L., vynikající Lancaster z PP Šamorín, neméně kvalitní Continental z JZD Mír Kunovice a velmi dobří a fyzicky disponovaní koně z tehdejšího SSSR (Diaf) a mnoho dalších. Klimatické podmínky (silné a dlouhodobé deště na přelomu září a října 1981) tehdy udělaly navíc z dráhy velmi těžký kros, který byl zvládnutelný i pro ty nejlépe připravené koně jen s obrovským vypětím a velkou dávkou štěstí.
Talentovaný a zkušený skokan Dolar se i za těchto podmínek dokázal vypořádat se všemi těžkými skoky kurzu jednoho z největších a nejtěžších dostihů světa. Tehdy byl součástí Velké pardubické ještě nijak úpravami nezmenšený Velký Taxisův příkop (měl o hodně obtížnější profil), stejně tak skoky jako Hadí příkop, Velký vodní příkop, Velký anglický skok atd. měly mnohem obtížnější charakter než dnes.**  Vraťme se však do října roku 1981 a průběhu tehdejší Velké pardubické. Dolar s M. Plačkem v sedle dobře odstartoval a bez problémů zdolal první tři skoky a následoval Velký Taxis, přes který se tmavý hnědák s bílou hvězdou na čele ukázkově přenesl jako jeden z nejlépe skákajících koní v dostihu. Sehraná dvojice si poradila postupně se všemi dalšími nástrahami v podobě těžkých překážek a velmi hluboké oranice, která ubírala mnoho sil. Tempo špičky v čele se Sagarem, Continentalem a koňmi ze SSSR (zejména Diaf), které Dolar převážnou část dostihu stíhal, se mu bohužel stalo osudným v podobě vyčerpání v závěrečném kilometru dostihu na 6900 metrů, kdy do cíle zbývaly jen 4 skoky, z toho 3 lehčí překážky. Míla Plaček, vědom si vyčerpání sil svého koně, nechtěl riskovat zdraví oblíbeného koně (kterého vychoval od hříběte) a tak ohleduplně Dolara zadržel a dostih vzdal. I toto svědčí o morálních vlastnostech jezdce, který dal přednost zdraví koně před úspěchem, kterým tehdy bylo dokončení Velké pardubické. Do vytouženého cíle se tedy Dolar se svým stálým jezdcem ve svém životním dostihovém vrcholu bohužel nepodívali. Myslím, že by si to oba za svoji snahu i schopnosti zasloužili, ale je to sport a tak je to potřeba brát. Je však nutné připomenout skutečnost, že Dolar měl již v té době občasné chronické potíže se šlachami předních nohou (u steeplerů častý problém v důsledku nadměrné zátěže), takže intenzita tréninku v celé sezoně 1981 se bohužel musela přizpůsobit této skutečnosti a to se jistě projevilo na kondici koně v tak extrémním dostihu. V následujícím roce 1982 se Dolar a M. Plaček znovu pokoušeli o start ve Velké pardubické, bohužel zdravotní stav pohybového aparátu koně již neumožňoval maximální zátěž a nad  účastí ve VP 1982 bylo nutné rezignovat. Přesto byly dosavadní výsledky Dolara velkým úspěchem malé stáje vedené nezdolným nadšencem Mílou Plačkem.

Na tuto stáj, která je již bohužel více než tři desítky let minulostí, mám dodnes i já určité vzpomínky. Chodil jsem tam ještě se svými kamarády z Lysé nad Labem téměř denně podílet se na přípravě dostihových koní ještě v úspěšných letech této stáje, mezi roky 1978-1982. Bylo to období, kdy jsem se poprvé mohl postupně seznámit s překážkovým dostihovým sportem a vyzkoušet si skoro vše, co s tím souviselo. Po pár letech jsem se rozhlížel i jinde v Lysé a po čase jsem na konci léta roku 1982 odešel studovat VŠZ v Praze. Po větší pauze jsem pak už začal chodit v roce 1984 k trenérům ve Velké Chuchli, odkud jsem to měl blíž do školy než z Lysej. Tu a tam jsem se na svoji první dostihovou "štaci" vracel podívat, protože jsem tam prožil své začátky u dostihových koní. Tehdy jsem mohl v roce 1981 vidět i přípravu a start dobrého koně ve Velké pardubické.

Později stáj ještě reprezentoval koupený a již výše zmíněný Horizont, těžko ovladatelný kůň (měl to v genech po svém otci Veronalovi), který však již bohužel ani v nejmenším nenavázal na úspěchy Desky, Dýmky a zejména Dolara. V průběhu doby jsme se postupně téměř všichni "rozutekli" po světě a mateřský podnik navíc již neměl zájem pořídit další koně. Míla Plaček tam nakonec zůstal téměř sám s neperspektivními koňmi a patrně z více důvodů neprožíval dobré období a vše bohužel skončilo velmi nečekaně a tragicky za poněkud zvláštních okolností, které zčásti zůstaly dodnes záhadou. S odchodem trenéra a zároveň šéfa, jezdce a organizátora v jedné osobě, v tehdy nedožitých 40 letech jeho věku, skončila i tato stáj z Lysé nad Labem, malého města v Polabí. Byl to špatný konec, avšak i takový bohužel bývá někdy osud. Jak napsal kdysi slavný Dick Francis v souvislosti s dostihy: "jistá je jen smrt". Bohužel zasáhla tam, kde to tehdy nikdo z nás nečekal.

Dodnes si na Mílu Plačka často vzpomenu jako na skromného, pracovitého a oblíbeného člověka s veselou povahou baviče a také se srdcem velkého sportovce a bojovníka.  Pro mně byl mezi zásadními lidmi, pod jejichž vlivem jsem přišel na chuť světu okolo dostihových koní a překážkových dostihů.
Miloslav Plaček byl mj. i šampiónem amatérských překážkových jezdců  (SČADJ) na přelomu 70. a 80. let a narodil se shodou okolností ve stejném roce jako legendární žokej a trenér Václav Chaloupka, čtyřnásobný vítěz velké pardubické. 
 

Z archívu - před startem VP- říjen 1981