Irsko
Život u Atlantiku, neboli povedený pokus zkusit práci v zahraničí
To už konečně bylo jiný kafe, tedy spíš Guiness...
V první půlce 90. let jsem byl na delší dobu v Irsku, konkrétně v Galway. Byl to pracovní pobyt na přímluvu jednoho dobrého známého z Británie. V té době to byl můj společník z obchodní firmy založené v roce 1992, jehož manželka pocházela z Prahy. Poznal jsem ho v prostředí mně známém, protože chodil v Praze občas sázet na dostihy. Firma se nám však po roce vlivem jednoho společníka kterého přivedl on, začala v průběhu roku 1993 dostávat do krize, kterou jsem neměl pravomoc ovlivnit. Nakonec jsme z ní odešli oba a já byl po čase v situaci, kdy jsem chtěl nejlépe odejít od všeho někam daleko. Přes jeho známé mi tedy vyjednal možnosti práce v Irsku u koní. Když jsem tam po vyřízení nutných formalit dorazil, nabídnuli mi práci - takový zajímavý job spojený s údržbou místního závodiště a tréninkových drah pro koně. Náplní práce byla zejména údržba dostihové dráhy včetně tréninkových tratí na místním závodišti a k tomu zajišťování přepravy koní na různé dostihy, které se tam běhají často a na mnoha místech. Ke koním jsem tam chodil někdy souběžně a k tomu i ve volném čase, protože mně hodně zajímalo jak to tam dělají. To se pak ukázalo jako výhoda, protože když jsem jim chodil pomáhat i ve svém volnu, měli jsme dobré vztahy a některé kontakty mi vydržely až dosud. Byla tam se mnou moje kámoška z Německa, která si tam našla zajímavý job obchodního zástupce při prodeji krmení pro koně. Kromě toho působení u koní tam byla lákavá také možnost občas ve volném čase cestovat (nejen po tamních dostihových závodištích). Celkově to bylo super a pro mně ten život tam byl především lákavý. Nebýt kdysi vážných důvodů, asi už bych se do ČR tehdy nevracel a zůstal bych v zahraničí, nejspíš však nakonec v Německu, k čemuž jsem měl své důvody a taky jsem to tam dobře znal už od dětství (více zde). Jak už to někdy bývá, tak se vše vyvinulo jinak, vrátil jsem se a zůstal tady, následně jsem tu opět začal v lecčem plavat. Posuzovat můj trvalý návrat sem z hlediska mého následného působení i spokojenosti, je dodnes poněkud složité. K menšímu vysvětlení: moji dávní prapředci ze strany mamky měli šlechtické kořeny ve Francii a kdoví, zda se třeba toto neprojevilo z celého rozsáhlého příbuzenstva v největší míře právě u mně a mj. na základě tohoto se tu odjakživa nějak necítím jako úplný zdejší patriot.
Pracovně si nejvíc cením svých zkušeností a "know how" právě z Irska a jsem dodnes ve spojení s lidmi odtamtud, díky nimž u nich vše stále sleduji. Mám to tak, že všem z Irska v dostihovém sportu už desítky let fandím, samozřejmě také v případě soupeření s většinou účastníků z ČR. Dobré vztahy mám tradičně s koňaři ze Slovenska, Británie, Německa, Francie, Polska a Itálie. Samozřejmě, že mám mezi koňaři z ČR některé kamarády a mnohé dobré známé, a těm vždy přeji užívat si radost z tohoto sportu v co nejlepším zdraví. Mimo dění u dostihových koní tady ale s místním životem občas úplně "nesouzním" a dovedl jsem si často představit jiná a vhodnější místa k mému životu. Možná je trochu výstižné, když o mně někteří kolegové říkají, že jsem "Baron z Lysé" (míněno z Lysé nad Labem, kde jsem dlouho žil, ikdyž odtamtud jsem měl v životě od mládí často namířeno do světa).
Hlavně zdraví!
