Koně, ovce, traktory, seno, oves, brambory.

Můj vztah k Německu

Můj vztah k Německu

V NDR jsem byl poprvé s mojí mamkou v letech 1975, 76 a 77, vždy na dovolené cca 10 dní u Baltu, konkrétně ve Warnemünde a hotelu Strandhotel přímo u pláže. Vzápětí po těchto dovolených (1975-77) přišlo léto roku 1978, kdy jsem byl nedaleko Berlína u Berlínských jezer na sportovně-vojenském táboře pro děti příslušníků armád tehdejší Varšavské smlouvy (NDR, PLR, MLR), na který velice rád vzpomínám dodnes. Prožil jsem tam půlku prázdnin a poznal i dobrou kámošku z tehdejší NDR. Už v té době mi konverzace v německém jazyce nedělala žádné problémy, měl jsem za sebou 6 let solidní výuky němčiny na ZŠ v Brandýse nad Labem. Přiznám se, že od toho roku 1978 jsem měl v hlavě často myšlenky skoro až na "emigraci" do NDR. V průběhu doby jsme byli kromě různých setkání v tehdejší NDR (včetně dovolené v roce 1987, opět jako kdysi s mamkou v Rostocku a Warnemünde...) spolu také dlouhodobě pracovně v Irsku. Z uvedeného je vidět, že od mých dětských let měla NDR pro mně význam a pokračovalo to i po sjednocení Německa.

Moje nedávné a opakované návraty k Baltu (Rostock, Warnemünde, Stralsund, Wismar, Sassnitz...), delší i kratší pobyty a výlety do Berlína, Lipska, Drážďan, Karl-Marx Stadtu (Chemnitz), Pirny a mnoha dalších měst tehdy i v současnosti, to vše má pro mne neopakovatelné kouzlo dodnes. Nemám problém přiznat, že jsem takový celoživotní cestovatel do dnes už dávno bývalé NDR a tak rád a nostalgicky navštěvuji tamní místa častěji, než mnohá v ČR. Dodnes si umím sám sebe představit, jak žiju v Německu. Nejraději bych tam byl u Baltu a pracoval někde na železnici nebo třeba jako řidič, případně v přístavu či na trajektu. Ke koním bych se v Německu nedostal jinak, než ve volném čase, bohužel se tam už téměř neběhají překážkové dostihy. Kromě Rostocku a okolí se mi líbí v Lübecku, Stralsundu, Wismaru, Sassnitz, Kühlungsbornu a v Hamburku.