Koně, ovce, traktory, seno, oves, brambory.

Jenže tento „choroš“ zase tak obyčejný není. Málokdo ví, že se z vláknité části dužniny troudnatce kopytovitého získával troud, který se u nás v minulosti používal na zastavení krvácení, ale i jako zápalná houbička na zakládání ohně a při střelbě ze starodávných zbraní. Již starořečtí lékaři vypalovali rozpálenou dužninou troudnatce povrchové kožní rány, později (až do 19. století) používaly tuto metodu poněkud modifikovaným způsobem i jiné národy. Dužnina se přiložila na povrch postižené části těla, zapálila a doutnala, dokud nevznikla těžká popálenina a puchýře. Věřilo se, že spolu s tekutinou z puchýřů odejde z těla i bolest, což podpoří léčení. Je pozoruhodné, že ještě v současnosti tuto metodu používají indiáni kmene Shuswap z kanadské provincie Britská Kolumbie.

Popis: plodnice jsou 8 – 40 cm široké, tlustě kopytovité, bělošedé až šedohnědavé, s tvrdou kůrou na často úzce pásovaném povrchu a dužninou dřevově okrovou, ztuha vláknitou, uvnitř v horní části se zrnitým, kompaktním „jádrem“, naspodu klobouku s hnědavými póry. Výtrusy jsou bezbarvé.

Troudnatec kopytovitý roste velmi hojně jakožto vytrvalý druh téměř po celý rok na živých i odumřelých kmenech, větvích a pařezech výhradně listnáčů (buky, břízy, topoly, javory, duby…). Je nejedlý.

Troudnatec kopytovitý je dosti podobný rovněž nejedlému troudnatci pásovanému (Fomitopsis pinicola), který má povrch klobouku do červenohněda, žlutavé rourky a postrádá zrnité jádro.