HUBÁŇ
Troudnatec kopytovitý – mívá zavalitě konzolovitou plodnici postupně se rozrůstající do plochy široké 5 až 50 cm. Roste během celého roku jako cizopasná houba na listnatých stromech, zejména na odumřelých kmenech buků a bříz, kde žije paraziticky a vytváří intenzivní bílou hnilobu. Tento druh, patřící do rodu fomes, není jedlý, sbírán byl především pro dužinu klobouku. Tato dužina je okrově rezavá, pevně vatovitá, suchá, s konzistencí podobnou kůži.
Obyvatelům pastevecké salaše, kteří se nacházeli v relativní izolaci, poskytoval troudnatec kopytovitý snadno dostupný materiál na zajištění několika praktických věcí. Jednalo se zejména o hubku k rozdělání ohně, oděvní součástky vhodné pro práci pod širým nebem a léčitelské předměty.
Troudnatec kopytovitý jako vhodná látka k zhotovení poměrně širokého spektra užitečných předmětu zcela zákonitě přesáhl úzký okruh salašnické kultury a jeho rozšíření bylo obecnější. Troudnatec – „choroš“ se stal během 19. století důležitým artefaktem domácké výroby, která se v té době začala v horských podmínkách Valašska podstatně rozšiřovat jako důležitý doplňkový zdroj obživy.
pan Mgr.Václav Michalička, vedoucí pobočky Muzea a pamětní síně S. Freuda v Příboře při ukázce, kde předvádí zpracování produktů z troudnatce kopytovitého
* * *
Z troudnatce kopytovitého byla využívána plsťovitá dužina, ze které se vyrábělo: zápalná hubka k snadnému rozdělání ohně, části oděvu ( například čepice, klobouky, rukavice, lehká obuv, vesty, nátepníčky), ochranné váčky na kapesní hodinky, peněženky a drobné ozdobné předměty (např. malé kytičky).
Z této hmoty se dále připravoval účinný prostředek proti krvácení, v holičství sloužila jako dohlazující plocha ostří břitev, také nahrazovala kaučuk při těsnění spár lodí a včelaři upotřebili dužinu choroše při vykuřování včelích úlů. Hubka se stala nezbytnou zejména pro kuřáky dýmek, kteří si od ní připalovali tabák. Pro své vodivé a zápalné vlastnosti, kdy ve spojení s roztokem ledku dochází k snadnému šíření ohně jiskřivým efektem po celé ploše připraveného materiálu z „choroše“, našla uplatnění i ve vojenství, např. při vypalování zákopů.
Sběr „troudnatce kopytovitého“ na Valašsku jako prodejního artefaktu prošel svou největší intenzitou v období 1. poloviny 19. století. Tehdy se z něho vyráběla především zápalná hubka, která byla do zevšeobecnění zápalek nepostradatelná. Obchodem s hubkou se zabývali zejména Valaši od Vsetína a Rožnova, kteří ji buď prodávali kupcům, anebo sami roznášeli spolu s dalším zbožím domácké výroby i na poměrně vzdálená odbytiště. Útlum tohoto obchodu nastal v 50. letech 19. století. Zpracovatelé troudnatce kopytovitého se tak zaměřili především na výrobu klobouků, čepic a drobnějších užitkových i ozdobných předmětů.
Jako zdroj doplňkových ekonomických příjmů zůstala produkce výrobků z „chorošů“ u úzké skupiny obyvatelstva, kteří měli snadný přístup k této surovině. Troudnatec kopytovitý i další využívané „choroše“ byly po celém Valašsku nářečně nazývány jako „hubáň“.
Díky některým hojivým účinkům sehrál troudnatec svou roli při léčení ran a zahánění nepříjemných bolestí, a to jak na odlehlých salaších, a při lidových praktikách venkovské komunity, tak i v rámci počáteční medicíny. Plátky dužiny troudnatce kopytovitého byly používány zejména k lokálním zastavení krvácení. Tento přípravek vstoupil do širšího povědomí pod latinským názvem – fungus chirurgorum. Upravený troudnatec výborně saje a má i odstrigentní (stahující) účinky.
Troudnatec kopytovitý po zpracování do zápalné hubky byl těsně spjat s „magickým“ obřadem „nícení živého ohně. Pomocí hubky se tak rozdělával rotačním třením dvou dřev o sebe „čistý“ „znovuzrozený“ oheň, který měl v sobě skrytou tajemnou moc očisty. Rituál „nícení živého ohně“ se nejdéle zachoval v salašnické kultuře (při prvním výhonu na salaš), rovněž i v rámci církevního roku v lidovém prostředí na Velký pátek, především však při liturgickém obřadu na Bílou sobotu – tzv. „jidášký oheň“.
Začátkem roku 2006 se ve Valašském muzeu v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm uskutečnil výzkum technologie tradičního zpracování troudnatce kopytovitého.
Michalička,V.: Role troudnatce kopytovitého v lidovém prostředí západních Karpat a rekonstrukce technologie zpracování ve Valašském muzeu v přírodě. In:Museum vivum II,Rožnov pod Radhoštěm.,roč.II, 2006, s. 69-78.
Michalička, Václav. Využití troudnatce kopytovitého. Mykologický sborník, 2009, 1. 2009.
Michalička, Václav. Jak šel Janek do světa učit se řemeslu. Rožnov pod Radhoštěm : Valašské muzeum v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm, 2009.
